Jan Neruda

24. listopadu 2006 v 17:51 | betuška |  Referáty

Jan Neruda

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Skočit na: Navigace, Hledání Jan Neruda Jan Neruda roku 1862 Zvětšit Jan Neruda roku 1862 Jan Neruda Zvětšit Jan Neruda
Jan Neruda (9. července 1834 Praha - 22. srpna 1891 Praha) byl významný český básník a novinář, člen družiny májovců.
Pocházel z Malé Strany, z ulice Ostruhová, která se později přejmenovala na Nerudovu, z domu U Dvou slunců, kde prožil celý život. Od roku 1845 studoval na malostranském gymnasiu a od r. 1850 na Akademickém gymnasiu. Po maturitě se neúspěšně pokoušel, na nátlak otce, studovat práva. Prošel několik úřednických zaměstnání, kde byl nespokojen, proto zkusil, tentokrát z vlastní vůle, opět neúspěšně studovat filosofii.
Jako novinář začínal v Národních listech - list mladočechů, později působil v časopisech Obrazy domova a Čas. Přispíval i do časopisů Kwěty, spolu s V. Hálkem vydával časopis Lumír.
Roku 1871 byl prohlášen za zrádce národa. V této době podnikl několik cest do Německa, Francie, Maďarska, Itálie, Řecka a Egypta. O těchto cestách si vedl záznamy, které jsou zajímavým svědectvím o životě této doby, s velmi zajímavými postřehy, které ukazují Nerudovy kvality dobrého pozorovatele.
Jan Neruda se nikdy neoženil, ale své první lásce - Anně Holinové to pravděpodobně nabídl. Anna Holinová byla jeho celoživotní láska, věnoval jí řadu svých básní, ostatní jí nazývají věčnou Nerudovou nevěstou… Jeho druhou láskou byla Karolína Světlá, kterou považoval za ideální ženu. Jeho třetí milenkou byla Terezie Macháčková - zemřela. Jako starý se zamiloval do Boženy (příjmení je neznámé), která v tu dobu byla velmi mladá.
Jan Neruda se celý život cítil zneuznán a od toho se odvíjel jeho často až záporný vztah k lidem. Měl problémy s alkoholem. Většinu života prožil v nouzi.

Obsah

[skrýt]
//<![CDATA[ if (window.showTocToggle) { var tocShowText = "zobrazit"; var tocHideText = "skr"; showTocToggle(); } //]]>

[editovat] Novinář

Hrob Jana Nerudy Zvětšit Hrob Jana Nerudy
Projekt Wikicitáty má sbírku citátů na téma
Neruda je zakladatelem fejetonů. Jako novinář byl oblíben a zvláště jeho fejetony (často podepisované trojúhelníkem) patřily ve své době k nejčtenějším.

[editovat] Spisovatel

Jeho prozaické dílo, ačkoli zdaleka nedosahuje kvalit jeho poezie bylo oceňováno již za jeho života. Jeho dílo je spjato s Prahou. Patří k nejvýznamějším autorům české literatury vůbec.

[editovat] Básník

Jeho básnické dílo je plné skepse a pesimismu, který občas zachází až k hranicím nihilismu. Jazyk Nerudova díla je bohatý, používá archaismy, zastaralé gramatické tvary a obraty. Často převrací slovosled. Zdůraznění děje provádí opakováním výrazů. Příslovce dává na konec věty a zkracuje tvary přídavných jmen. Nerudovo básnické dílo bylo pro svůj pesimismus nepochopeno a kvality tohoto díla začaly být běžně uznávány až zhruba dvacet let po jeho smrti. Pravdou však zůstává, že literární kritika a ostatní básníci se k jeho dílu začali vracet o něco dříve.

[editovat] Dílo

[editovat] Sbírky

  • Hřbitovní kvítí (1857) - tato básnická sbírka je vrcholem jeho tvorby. Je velmi dobrým příkladem jeho tvorby. Je velmi pesimistická. Básně jsou zde kvalitní - po literární stránce, ale jinak jsou velmi nečtivé. Neruda zde vyjadřuje zklamání z tehdejšího života, kritizuje morálku. Objevuje se tu i sociální otázka, zabývá se chudobou. Nedůvěřuje lásce ani lidem. Cítí se velmi osamělý, roztrpčený. Tato sbírka je určitým protestem proti pokoře. Smutek je tu doplňován pocitem vzpoury proti pokoře.
  • Knihy veršů (1867) - obsahují verše z let 1857-1867, plus výbor ze sbírky Hřbitovní kvítí.
Dílo je rozděleno na tři části:
  1. Kniha veršů výpravných (věnováno otci)
  2. Kniha veršů lyrických a smíšených (věnováno matce)
  3. Kniha veršů časových a příležitostných (věnováno Anně Holinové)
Neruda zde umírňuje svůj pesimismus, nachází smysl svého života - v práci a obětování se celému národu. Projevuje zde lásku k rodičům a lidem vůbec. Tato sbírka je podstatně čtivější než sbírky ostatní, básně jsou kvalitní. I zde však nalézáme jeho chmurné sociální balady.
  • Zpěvy páteční (1896) - Vrchol Nerudovy tvorby, tato básnická sbírka vyšla až po jeho smrti, k vydání ji připravil Jaroslav Vrchlický. Život národa je srovnáván s Velkým pátkem, projevuje víru, že přijde vzkříšení. Vyslovuje se zde k velké lásce k národu a přemýšlí nad naší historií - obrací se k husitství.
V zemi kalichu
Anděl strážný
Ecce homo (Ejhle, člověk) - vyzývá k boji proti rozdělení národů
Láska - vyjadřuje víru v budoucnost Čech.
Rukopis básně Srpen ze sbírky Prosté motivy Zvětšit Rukopis básně Srpen ze sbírky Prosté motivy
  • Písně kosmické (1878) - v této básnické sbírce Neruda opět objevuje smysl svého života, snaží se být optimistou, reaguje na rozvoj vědy a techniky. Oslavuje kosmická tělesa a lidskou touhu po poznání. Objevuje se tu materialistické chápání světa, polidšťuje vesmír. Vlastenecké verše spojuje s vesmírnými tělesy. Toto dílo vyjadřuje pocity všech Májovců.
  • Balady a romance (1878-1883) - Neruda zde zaměňuje balady s romancemi takže mnohdy vyznívají opačně.
V baladách často zpracovává národní tematikou náměty z Bible, nebo starých legend, objevuje se téma vztahů mezi matkou a synem.
  • Balada štědrovečerní - historické příběhy
  • Balada pašijová - historické příběhy
  • Balada česká
  • Balada o Palečkovi
  • Romance o Karlu IV. - přirovnává českou povahu k vínu
  • Romance italská
  • Balada o duši K. H. Borovského - líčí pouť tří duší do ráje, první dvě jsou zbožné, jsou vpuštěny ihned dovnitř. Třetí je hříšná - do ráje je vpuštěna za motlitbu k Janu Nepomuckému.
  • Prosté motivy (1883) - jedná se o Nerudův intimní deník. Zde se u Nerudy objevuje přírodní tematika. Život člověka přirovnává ke koloběhu ročních období. Jaro = mládí, léto = dospělost, podzim = stáří, zima = smrt. Tato období i popisuje.

[editovat] Próza

  • Arabesky - jeho první prozaická kniha. Jedná se o povídky a obrázky z pražského života koncem 50. a počátkem 60. let 19. století.
  • Různí lidé - studie a obrázky povah a osudů lidí, jež potkal v cizině.
  • Trhani
  • Pražské obrázky
  • Menší cesty
  • Povídky malostranské (1877) - jsou považovány za Nerudovo vrcholné prozaické dílo. Vytvořil zde obraz Malé Strany, v době před rokem 1848, na základě svých vzpomínek. Zobrazuje zde typické postavy českého měšťanstva. S humorem líčí jejich vlastnosti, kritizuje místní život.
    Používá formu novelisticky uceleného příběhu, jindy se jeho vyprávění skládá z řady drobných záběrů všedního života. Hrdinové jsou přesně charakterizováni, každý z nich má jiný projev. Neruda uměl skvěle typizovat. Neruda místo slova povídka používá slovo arabeska, nebo črta (tzn. něco mezi fejetonem a povídkou).
  • Přivedla žebráka na mizinu
  • Hastrman
  • Doktor Kazisvět
  • Svatováclavská mše
  • O měkkém srdci paní Rusky
  • U Tří lilií
  • Pan Ryšánek a pan Šlégr
  • Psáno o letošních dušičkách
  • Večerní šplechty
  • Týden v tichém domě
  • Figurky
  • Jak to přišlo, že dne 30. srpna 1849 o půl jedné s polednem Rakousko nebylo rozbořeno

[editovat] Divadelní hry

Jeho divadelní pokusy nejsou příliš kvalitní a nebyly úspěšné.
  • Ženich z hladu
  • Prodaná láska

[editovat] Fejetony

Jeho fejetony byly sebrány do knížek:
  • Žerty dravé a hravé
  • 1. máj 1890
  • Kam s ním
  • Studie krátké a kratší
  • Menší cesty
  • Obrazy z ciziny

[editovat] Novinařina

Jako žurnalista napsal:
  • Obrazy ze života
  • Rodinná kronika
Zajímavostí jeho díla je, že si roku (1863) přivezl z Paříže knihu J. Verna Pět neděl v balóně, kterou považoval za kuriozitu a proto ji pod pseudonymem J. Drn přeložil, kniha vyšla v edici Levné knižnice, vydala Matice lidu (ročník VIII č.3; 1874).

[editovat] Podívejte se také na

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama